Pár vlastních fotek z Pošuku. Daleko víc, výsledky, atd. na www.posuk.net.
Pěkný to bylo kluci moc.
Bláto, pot a slzy v nabídce už tuto sobotu!
Nezapomeňte, že už v sobotu nás čeká Pošemberský Ultra Kros.
“Pošuk” vypadá na srdcařskou záležitost, tak si nenechte ujít hned jeho 1. první ročník. Na to se bude vzpomínat.
Pro Babický snad povinnost.
Uwaga uwaga!
Jarní běh U Kanálu (u sousedů v Senohrabech) již tento čtvrtek.
Děti od 17 hodin.
Dospělí cca po 18 hodině.
Jarní brigáda
V sobotu 21.4.2012 se koná již tradiční jarní úklidová brigáda. Sraz je v 9 hodin na fotbalovém hřišti. Vlastní rukavice s sebou.
Pivo, limo, buřt, káva, čaj jako neni prablém.
Dostav se!
Kbelská 10
V sobotu 3. března se uskutečnil 26. ročník Kbelské desítky.
“Babice” letos součástí Salomon Trail Running Cupu
A je to venku! 1. května startuje v Boskovicích nový ročník seriálu crossových běhů Salomon Trail Running Cup, jehož součástí budou letos i “Babice”. Takže pokud máte zálusk na umístění nejen u nás, ale i v celém seriálu, neměli byste zmeškat. Takže vytáhnout diáře a už si pište…
více na www.strc.cz
Běžecká sekta při vánočním setkání v Babicích. Na tříkilometrovém kolečku vesnicí nás doprovázela hudba z místního rozhlasu, teplota ideální, tempo stupňované.
Jestli se chceš rozloučit - s námi, se sezónou a stylově - dostav se zde.
Jestli chceš cukroví, tak si ho přines. Kaštany máme. Svařák a čaj taky.
Běh společenský a.k.a. grupáč, žádná dálka … 3 - ∞ km.
Těšíme.
Těžkej ŠUTR
Dlouho plánovaný vrchol sezóny je minulostí. ŠUTR54 aka Šáreckohanspaulský Ultra Trail není úplně lehký závod a to ani tehdy, pokud se rozhodnete pro tu nejkratší, tedy 18 km trasu. Další nabídkou jsou 2 kola (36 km) a královská disciplína, celý tříkolový ŠUTR a jeho 54 km.
To, že můj první výlet za hranici padesátky nebude žádnej Mickey Mouse se dalo očekávat, zvlášť když v průběhu závodu nastoupáte asi 1 400 m. Trať je doslova z kopce do kopce, což je vidět na jejím profilu.
trasa a část profilu ŠUTRu
Pověstné zdi alespoň mého výkonu byly tentokrát přichystány zhruba na 38. - klasická maratonská zeď - a kolem 50. kilometru, kdy už tak nějak není kde brát a ty kopce skoro nejdou ani vyjít. Doporučil bych příště pořadatelům kameru na schody kousek před cílem, kde se z mnoha běžců stávají lezci nebo spíš lenochodi. Taková krátkodobá exkurze do důchodového věku.
Tomáš Šponar bojuje na jedné ze “zdí” Šáreckohanspaulského ultramasakru
Organizace ŠUTRu byla perfektní, stejně jako atmosféra, i počasí vyšlo,… všechno. Zvítězil, jak už je letos zvykem, Honza Havlíček, a opět v traťovém rekordu… držte se… 4 hodiny 11 minut.
Honza Havlíček před závodem studuje plán trati
Já osobně jsem do toho šel s tím, že kašlu na čas a soustředím se jen na tu vzdálenost. Nakonec jsem trať zdolal za 5 hodin a 38 minut, ale hlavně jsem si to užil. Letos mi nějak nevyšel ten “povinný” každoroční maraton, takže tohle jej 100% nahradilo. Navíc dobrý pocit trvá i den po závodě… nohy, žaludek, hlava, všechno ok. Neměl jsem tušení, že se na bagelech s burákovým máslem a švestkovým Bernardu tak dobře vytrvalí. Takže snad žádná léčení z výkonu a můžu se těšit za 14 dní na Kunratice, kde tu sezónu tak nějak uzavřeme.
David Volenec blízko konci prvního kola, do cíle daleko
Bylo skvělé vidět ve startovním poli hned několik babických tílek a slyšet, jak Babice a ŠUTR, i když jsou tak odlišné, mají i mnoho společného. Tohle je totiž fantastický závod.
Petr Jirásek v odhodlané póze před startem
Karel Jaborník čelí šárecké podzimní záři
Díky Michaelovi a spol za organizaci, pravýmu chodidlu, že mě jen trochu postrašilo v prvním, trochu víc v druhým kole, ale nakonec mi bez problémů povolilo kolo třetí.
David Volenec, SK Babice
foto většinou Honza Dufek, RunFree.cz (tady i další jeho fotky)
U sousedů
Lesní běh v Říčanech oslavil v sobotu 22.10. jubilejní 30. ročník a SK Babice u oslavy nechyběl.
Dopolední běhy dětí a mládeže probíhaly ještě za husté mlhy, ale hlavní startovní pole závodu vyběhlo už (s hruba 15 minutovým zpožděním, kdy se čekalo na opozdilce) do krásného slunečného dne. Šéf závodu Miloš Smrčka pořídil ještě startovní fotografii, než si sám stoupl do první řady a vyvedl startovní roj na trasu kolem radošovického fotbalového hřiště, podél řeky Rokytky až k Černokostelecké, pak vlevo nahoru ke Strašínu a odtud už zpět směrem k Jurečku a brutálním stoupáním do cíle. Tedy pouze pro ženy, neboť muži se na vrcholu tohoto kopce za mohutného povzbuzování diváků odpojili do druhého kola. Nestárnoucí říčanský expres Smrčka doběhl nakonec celkově 3. (ve své kategorii nad 50. let 1.) za 42:05.
Závod plný ostrých stoupání i klesání, úzkých průběhů mezi stromy, po kořenech, bahnem nebo po uvolněných kamenech svědčil samozřejmě specializovaným vrchařům, a tak Honza Havlíček, který je tady ještě k tomu doma, měl zdánlivě jednoduchou úlohu. Před klubovým kolegou ze Slávie Martinem Edelmanem doběhl s téměř dvouminutovým náskokem. Stejně jako v Babicích, drží Honza i na trati mezi Říčany a Strašínem traťový rekord (38:13 z roku 2005). Letos za tímto časem zaostal za necelou minutu, vyhrál za 39:03, ale v cíli se spokojeně usmíval:
„Mohl jsem třeba pod 39, že jo? Ale na traťový rekord to nebylo. Velcí soupeři nepřijeli. Ale ani já už od zářijového Dolomitenmanna pořádně neběhám, jen klušu, žádné úseky, mám po sezoně. Nešetřil jsem to, to ne, ale přece jen… však to znáte, když vás nikdo nehoní…”
zleva: Burda (Sokol Nusle), Havlíček (ASK Slavia Praha), Volenec (SK Babice)
Mezi ženami, a tedy na poloviční trati, uspěla Helena Poborská z Kerteamu za 24:11.
Z babických se závodu účastnili David Volenec (ve své kategorii 20. za 49:36) a Václav Gloser (28. v čase 52:02).
Miloši děkujem!
Nezapomeňte, že nejen během je člověk živ. Další z našich neřestí je jóga a do našeho bohatého rozvrhu hodin přibyla nedávno i středeční dopolední lekce v Kolovratech. Pokud jste v okolí, pojďte s námi “zažít středu jinak”.
Další dobrou zprávou je, že v Mukařově se začalo topit, takže úterky jsou doma… teda v Mukařovské sokolovně. A samozřejmě nezapomeňte na smršť lekcí v naší tělocvičně v Babicích.
Komplet rozvrh zde. Nestydět a přijít se ukázat.
Běžecký kemp na psychochatě
I přes tu marodku nakonec parádní víkend v Krkonoších vyšperkovaný třeba tímhle 30 km výběhem na Sněžku a po hřebenech zpět.
Sleduj vesnická dramata
Částečně naší vinou vtrhlo během minulého týdne na hřiště stádo divokých prasat a asi ze čtvrtiny ho zryli. No prasata. Babická běžecká buňka spolu s přespolními se ale opět mobilizovala, a během dvou dnů jsme uvedli vše do pořádku, tedy… urovnali povrch, zválcovali, oseli travou a zasypali pískem. Nakonec z toho byla krásná dvoudenní brigáda, kterou jsme si myslím dost užili. Děti stavěly hrady z písku, dospělí je likvidovali, pojídal se štrůdl a dýňový koláč, hotová podzimní idyla. Víc takových dní.
Jaký byl první ročník?
Mrkněte na foto nebo video report.
Obrovský DÍK…
kamarádům, organizátorům, partnerům, divákům a hlavně vám, běžcům, že jste přišli i v běžecky nabitém září a nejistém počasí. I přes nánosy stresu a povinností, které mi nařizovala funkce organizátora, jsem si dokázal závod užít, především doběh hlavního závodu. V tu chvíli mi ani nevadilo, že neběžím, protože jsem mohl vidět to, co mi většinou uniká… dobíhat ty nejlepší, kamarády a vůbec všechny běžce a vidět emoce, které jinak prožívám vnitřně jako jeden z nich. To byl parádní zážitek.
Za druhé omluva, že mě vůbec napadlo něco tak sobeckého, jako je uspořádat běžecký závod tam, kde 5x týdně běhám. Co kdyby tohle udělal každý.
Za třetí… ze všech možných chyb, kterých jsme se možná organizačně dopustili, mě nejvíc mrzí ten trochu pokažený závod předškoláků. Poučili jsme se, ale odnesli to ti, kteří si to nejméně zaslouží. Takže se jim dodatečně omlouvám. Snažil jsem se, aby se k těm zatoulaným dostala Zvláštní cena fair play a doufám, že na nás nebo na běh nezanevřou a přijdou za rok zase, abychom jim to mohli vynahradit.
A teď k tomu lepšímu. Do hlavního závodu vyběhlo téměř 90 běžců, což je myslím skvělé číslo, když vezmeme do úvahy, že to byl první ročník, a bylo to, jak říká Jarda Jágr… no vždyť víte. Navíc je září nejnabitější běžecký měsíc a jen v neděli jsme se dělili o účastníky s takovými akcemi, jako je pražská Hvězdná desítka, nebo PIM Ústecký půlmaraton. K tomu desítky závodníků v dětských bězích i celkem početné houfy diváků, kteří ,co jsem měl možnost slyšet, si chválili i doprovodný program, občerstvení, dětský koutek a vůbec celé zázemí závodu. Takže spoko.
Závodu dominoval říčanský Honza Havlíček závodící za ASK Slavia Praha. Vidět ho běžet je zážitek, ale vidět ho zdolávat trať, kterou tak dobře znám, byla pro mě až trochu transcendentní zkušenost. Člověk jako by sám sebe projektoval do jeho lehkého a rychlého kroku. (Jo, to by se mi líbilo.) Z jeho naprosté symbiózy s prostředím jsem měl pocit, že mu trať vyhovuje a doufám, že to tak opravdu bylo, a že se do Babic bude vracet. Svým časem, a tedy stávajícím traťovým rekordem 35:38, položil laťku hodně vysoko. Díky Honzo.
Mezi ženami urvala vítězství Radka Sýkorová v čase 47:13. Blahopřejeme. Opět doufám, že jí ty příšerné kopce, o kterých po závodě mluvila, budou do roka chybět a přijede obhajovat.
Vzhledem k tomu, že se tak nějak tušilo, jak jsou karty rozdány, alespoň co se týče prvního místa, byli takoví, co se snažili vyběhnout si bednu alespoň v kategorii Nejlepší čas s knírem pod záštitou TJ Praha. To se nakonec podařilo celkově druhému Michaelovi Dobiášovi za 40:06. Uvidíme, jak to bude za rok. Jednak babická jury před vyhlášením dlouho Michaelův knír zkoumala, a navíc se i jeho přítelkyně vyjadřovala, že Michal už za rok v této kategorii startovat nebude.
V naší charitativní sbírce bylo navíc po závodě 5.840,- Kč, které jsme předali Výboru dobré vůle / Nadaci Olgy Havlové. Nadaci také díky za skvělé ceny pro děti, stejně tak dalším partnerům i kamarádům za nezištnou pomoc, všem, co nás bavili po závodě bez nároku na honorář, to samé Karlovi Divišovi za skvělé moderování. Díky, běhejte a doufám že se uvidíme za rok.
David Volenec, SK Babice
